Hradiště potřebuje otočit kormidlem a nabrat čerstvý vítr do plachet, říká Michal Dvouletý

"Váš hlas musí být slyšet i po volbách." Právě tímto principem chce lídr Hradišťáků Michal Dvouletý vystihnout, jak by se podle něj měl změnit vztah mezi radnicí a občany Uherského Hradiště. Volby podle něj nemají být jediným okamžikem, kdy lidé rozhodují o svém městě. Mluví proto o radnici, která více naslouchá, vysvětluje a zapojuje veřejnost do důležitých rozhodnutí i během celého volebního období. V závěrečném rozhovoru před komunálními volbami vysvětluje, proč podle něj město potřebuje nový impuls, jaké priority považuje za nejdůležitější a kde vidí prostor pro spolupráci napříč budoucím zastupitelstvem.

Do komunálních voleb zbývá už jen pár dnů. Jste nervózní?

Asi bych lhal, kdybych řekl, že vůbec. Ale není to nervozita typu "co když to nevyjde". Spíš odpovědnost. Osm let pracujete v zastupitelstvu, mluvíte s lidmi, snažíte se i z opozice řešit jejich problémy, jako kolovrátek připomínáte vedení města, že je třeba řešit parkování, bydlení, dopravu nebo problémy místních částí… A sotva se nadějete, jsou tady další volby. Znovu sestavíte program, dáte dohromady skvělý tým lidí a s pokorou požádáte voliče o důvěru. V takové chvíli si člověk uvědomí, že politika není o plakátech a sociálních sítích. Je o důvěře. A tu nesmíte zradit.

Celou kampaň mluvíte o tom, že Hradiště potřebuje otočit kormidlem. Není to jen hezký slogan?

Není, protože přesně vystihuje, s čím jdeme do letošních voleb. Uherské Hradiště je krásné město a i když jsem často kritický k tomu, co všechno je třeba zlepšit, asi nejsem sám, kdo ho stále považuje za nejlepší místo k životu. Aby to tak zůstalo, potřebujeme znovu nabrat správný kurz, přestat ztrácet čas a přešlapovat na místě. Napnout plachty a dát našemu městu čerstvý vítr, díky kterému se dokážeme soustředit na problémy, které občané skutečně řeší každý den.

Otočit kormidlem pro mě neznamená převrátit Hradiště vzhůru nohama. Znamená změnit tempo, priority a způsob práce. Méně rozhodování od stolu, více komunikace s lidmi, méně studií končících v šuplíku a více věcí dotažených do konce.

Co by tedy bylo na fungování radnice jiné?

Začal bych úplně obyčejnou věcí: radnice musí být služba. Když občan přijde s problémem nebo nápadem, nemá mít pocit, že obtěžuje nebo že narazil na byrokratický moloch. Chceme participativní rozpočet, veřejný registr podnětů, větší využití digitálních služeb, ale současně mnohem více osobního kontaktu. Vedení města má chodit mezi lidi. Do místních částí, na sídliště, do škol, za podnikateli, spolky nebo seniory. A ne jen před volbami. Naše heslo Město podle vás neznamená referendum o každém obrubníku. Znamená, že lidé mají být u důležitých rozhodnutí včas, dokud ještě mohou něco ovlivnit. A když radnici pošlou podnět, mají vědět, kdo ho řeší a co se s ním děje.

Téměř pořád zmiňujete parkování a parkovací domy. Opravdu je to tak zásadní problém?

Zkuste večer zaparkovat na některých sídlištích. To není politická teorie, ale každodenní zkušenost. Na rozdíl od jiných nechci lidem tvrdit, že problém vyřeší další značka nebo pouhé zavedení rezidentního parkování. Regulace musí být součástí komplexního řešení, ale nejdřív musí vzniknout nová kapacita.

Proto prosazujeme moderní parkovací domy tam, kde je tlak největší. Ne betonová monstra, ale kvalitní stavby se zelení, fotovoltaikou, bezpečným osvětlením a rozumným zapojením do okolí. Nadzemní, ale kde to bude dávat smysl, klidně i podzemní. Bez zásadního navýšení kapacit nemáme šanci splatit historický dluh, který město v parkování má.

A doprava?

Tam si nemůžeme namlouvat, že všechno dokáže město samo. Napojení Štěpnic na obchvat nebo přivaděč od Jarošova vyžadují spolupráci se státem a krajem. Právě proto ale musí být radnice aktivní. Tlačit, vyjednávat, připravovat, vyčlenit na to lidi i peníze a hlídat termíny. A současně nečekat deset let na jednu velkou stavbu, ale hned řešit přetížené křižovatky, bezpečnost přechodů nebo organizaci dopravy tam, kde lze pomoci rychleji. A doprava nesmí být válka aut proti cyklistům a chodcům. Město musí fungovat pro všechny.

Když zmiňujete místní části, přišli jste s pojmem "rychtář". To zní trochu folklorně.

A přesně proto se mi to líbí. (smích) Ale vážně. Nechceme zřizovat žádnou novou placenou funkci. Rychtářem má být předseda místní komise, jen s mnohem silnějším hlasem a respektem ze strany vedení města. Chceme minimálně zdvojnásobit peníze, o kterých budou místní komise rozhodovat, posílit jejich kompetence a u důležitých materiálů vyžadovat stanovisko dotčené místní části. Předseda komise by navíc mohl přijít přímo na jednání rady a vysvětlit, proč místní lidé něco potřebují nebo naopak odmítají. A pak by určitě nedošlo k tomu, aby v některých městských částech neměli lidé kde nakoupit.

Ve vašem programu píšete také o zdravějším jídle ve školách a školkách. Není to na komunální politiku příliš detailní téma?

Právě takové detaily tvoří kvalitu života. Nechci chodit do školní kuchyně a vysvětlovat kuchařkám, jak mají vařit. Ty by mě po právu hnaly vařečkou. (smích) Ale radnice může vytvořit lepší podmínky. Podívat se na technologie, ceny a kvalitu surovin, personál, jídelníčky nebo možnosti místních dodavatelů. Když dokážeme dětem nabídnout kvalitnější pečivo, více čerstvých surovin nebo pestřejší jídlo, není to maličkost. Je to investice do jejich zdraví.

Hodně mluvíte také o dostupném bydlení a mladých lidech. Může město vůbec ovlivnit, jestli mladí v Hradišti zůstanou?

Určitě ne jedním opatřením. Nestačí mladým říkat: zůstaňte tady, protože je tu hezky. Musíme jim dát důvod. Potřebují práci, dobré školy, sport, kulturu, prostor pro setkávání, ale také reálnou šanci na bydlení. Proto chceme připravovat startovací nájemní byty pro mladé a mladé rodiny a být mnohem aktivnější při jednání s investory. Nová výstavba musí řešit nejen samotné byty, ale také parkování, dopravu, zeleň nebo služby.

A mladé chceme pustit víc k rozhodování. Městský žákovský parlament, prostor pro jejich vlastní aktivity, lepší propojení škol, univerzity a firem. Když chceme, aby jednou převzali odpovědnost za město, musíme jim dát pocit, že s nimi město počítá už dnes. Dostupné bydlení a větší zapojení mladých patří mezi deklarované priority programu.

Podobně často mluvíte o zeleni. Přitom chcete parkovací domy a dopravní stavby. Není v tom rozpor?

Vůbec ne. Právě naopak. Nemám rád politiku, kde si člověk musí vybrat, jestli je pro auta, nebo pro stromy. Město potřebuje obojí. Potřebuje parkování i stín. Potřebuje dopravu i bezpečnou cyklistiku. Potřebuje nové byty i kvalitní veřejný prostor. Když je v létě rozpálená ulice bez jediného stromu, není otázka zeleně ideologie. Je to zdravý rozum. Stejně tak cyklistika nesmí být doprovodný odstavec programu. V malém městě má velký potenciál. Jen musí být bezpečná, logická a propojená, ne dělaná proti někomu.

Když mluvíte o každodenních maličkostech, v programu zmiňujete dokonce čistotu laviček nebo fungování HRATES. Není to už trochu moc provozní?

A kdo jiný by se o to měl zajímat? (smích) Samozřejmě nechci stát pracovníkům HRATES za zády a kontrolovat, jak drží koště. Ale vedení města nese odpovědnost i za to, jestli jsou ulice čisté, koše vysypané, lavičky udržované, tráva rozumně posečená a veřejný prostor působí bezpečně a příjemně. Na fungování městských služeb bych se chtěl podívat důkladně. S respektem k lidem, kteří tam pracují, ale také bez automatické odpovědi, že všechno funguje nejlépe, jak může. Když bude potřeba více lidí v terénu, více košů, modernější technika, lepší plánování úklidu nebo pravidelnější dezinfekce laviček, pojďme se o tom bavit.

Mluvíte o mladých, ale výraznou část programu věnujete také seniorům a lidem, kteří potřebují pomoc. Co konkrétně chcete změnit?

Město se podle mě pozná také podle toho, jak se chová k lidem ve chvíli, kdy potřebují pomoc. A podle toho, jestli dokáže pomoci těm, kteří se starají o své blízké. Chceme Senior taxi, seniorského ombudsmana, komunitní centrum, dostupnější bezbariérové bydlení a podporovat terénní sociální služby. Velmi důležité jsou pro mě pečující rodiny. Často se starají o rodiče, partnera nebo zdravotně postižené dítě a systém od nich skoro automaticky očekává, že všechno zvládnou. Město jim má umět poradit, propojit je se službami a pomoci dřív, než jim dojdou síly. Cílem má být, aby lidé mohli co nejdéle žít důstojně a pokud možno doma, ale ne sami na své problémy. Tyto nástroje jsou výslovně součástí programu pro seniory, hendikepované a pečující rodiny.

Jedním z vašich dlouhodobých nápadů je Karta Hradišťáka. Co si pod ní máme představit?

Rozhodně ne další plastovou kartičku do peněženky nebo aplikaci, kterou si člověk stáhne a za týden na ni zapomene.

Kartu Hradišťáka navrhujeme už osm let. Vidím v ní jednoduchý nástroj, který propojí služby města, výhody pro rezidenty a komunikaci s radnicí. Postupně může nabídnout výhody v aquaparku, divadle, kině nebo dalších městských službách, pomoct s férovějším rezidentním parkováním a zjednodušit některé úřední záležitosti. Současně chceme maximálně usnadnit přihlášení k trvalému pobytu. Když někdo v Hradišti skutečně žije, využívá jeho služby a považuje ho za svůj domov, dává smysl, aby byl Hradišťákem i na papíře.

Chytré město pro mě totiž není město zahlcené aplikacemi. Je to město, kde člověk nemusí kvůli každé maličkosti běhat po úřadech, dostane včas informaci, jednoduše nahlásí problém a může sledovat, co se s ním děje.

Když čtete programy ostatních kandidujících stran, vidíte vůbec možnost budoucí spolupráce?

Ano. A považuji to za důležité. Když se odmyslí předvolební emoce a loga, v řadě témat vidím poměrně širokou shodu. Parkování. Doprava. Bydlení. Místní části. Školy. Zeleň. Modernější služby. To je vlastně dobrá zpráva. Město nepotřebuje čtyři roky politické války. Potřebuje zastupitele, kteří se dokážou pohádat o názor, ale potom si sednout ke stolu a pracovat na řešení. Nikdo nemá patent na rozum. Budeme potřebovat partnery, odborníky i dobré nápady a v konečném důsledku pracovat jako jeden tým pro město.

Komunální volby jsou už 9. a 10. října. Co byste chtěl lidem v Uherském Hradišti pár dnů před nimi říct?

Především aby k volbám přišli a nepodcenili význam svého hlasu. V komunálních volbách se rozhoduje o věcech, které potkáváme prakticky každý den. Když hledáme místo k zaparkování, stojíme v koloně, vedeme děti do školy, procházíme parkem, staráme se o své rodiče nebo potřebujeme něco vyřídit na radnici. Zároveň bych ale nerad, aby role občana skončila v okamžiku, kdy vhodí hlasovací lístek do urny. Právě to je jedna z věcí, které chceme změnit. Lidé nemají rozhodovat o svém městě jednou za čtyři roky a potom pouze sledovat, co radnice udělá.

Váš hlas má být slyšet také po volbách. Když se bude rozhodovat o vaší ulici, sídlišti nebo místní části. Když budete mít nápad, jak město zlepšit. Když se bude připravovat důležitá investice. Proto mluvíme o participativním rozpočtu, veřejném registru podnětů, silnějších místních komisích a radnici, která bude mnohem víc chodit mezi lidi. Průběžné zapojování občanů je jedním ze základních bodů zveřejněného programu.

Po osmi letech v zastupitelstvu jsem přesvědčený, že Uherské Hradiště má obrovský potenciál. Má skvělé lidi, školy, firmy, kulturu, sport, spolky i místní části. Ale potřebuje nový impuls, jasnější priority a větší tah na branku. A věřím, že po volbách dokážeme napříč zastupitelstvem najít dost lidí, kteří budou chtít na konkrétních věcech spolupracovat. Nemusíme se shodnout na všem. Stačí se shodnout na tom, že město má víc naslouchat lidem, přestat přešlapovat u problémů, které známe roky, a začít je skutečně řešit.

Takže moje závěrečná prosba je jednoduchá: přijďte 9. a 10. října k volbám, zajímejte se o své město a nenechte svůj hlas umlknout ani po nich. Protože dobré město nevzniká jen jednou za čtyři roky ve volební místnosti. Vzniká každý den spoluprací radnice a lidí, kteří v něm žijí. A právě takové má být Uherské Hradiště – město podle vás.